Třebíčská jitřní mše
aneb spousta otazníků...
Třebíčská jitřní mše označuje vánoční pastýřskou skladbu, která se od roku 1845 tradičně hrávala v Třebíči. Je spjata s kapucínským klášterním kostelem na Jejkově, kam ji dle kroniky Františka Vaignera přinesl mladý učitelský pomocník při jejkovské škole Josef Tetínek (1808 – 1845). Originální notové materiály nebyly podepsány, a tak léta byla přisuzována známému rožmitálskému kantorovi Janu Jakubu Rybovi. Během 180 let provozování v Třebíči se dočkala mnoha změn, úprav a škrtů, takže bylo nutné v letech 2020 až 2021 porovnat nejstarší dochované prameny a odkrýt původní podobu této Vánoční mše.
Následující odstavce se pozornému čtenáři pokusí objasnit, proč naše Třebíčská jitřní mše vlastně není tak úplně třebíčská, jak to, že se neodehrává ráno při rozbřesku, a čím to, že její text mnoho inspirace v latinské liturgii své doby nepobral.
Třebíčská?
Přízvisko „Třebíčská“ tato skladba dostala až v období první republiky, kdy vznikl nebývalý zájem o vánoční skladby J.J. Ryby s jejich nezaměnitelnou poetikou. Kromě České mše vánoční „Hej, mistře!“ se tak objevily i mše s přízvisky „Měšťané nebeští“, „Bila dvanáctá hodina“ anebo „II. Česká půlnoční mše“. Do této rodiny populárních kompozic rožmitálského autora se nesmazatelně vryla také naše „Třebíčská půlnoční“ díky živým ohlasům na rozhlasový přenos jejího provedení v Třebíči 25. prosince 1939.
Faktem ovšem zůstává, že Jan Jakub Ryba Třebíč nikdy nenavštívil, navíc byl při třebíčské premiéře o Vánocích roku 1845 již 30 let mrtvý.
Při podrobném zkoumání partů a hudebních motivů dospěl PhDr. Otmar Urban (varhaník kostela Proměnění Páně na Jejkově, syn Rudolfa Urbana, ředitele kůru tamtéž) k závěru, že Třebíčská jitřní mše vznikla z Valašské jitřní mše (cca 1770) Václava Mýtného z Frenštátu pod Radhoštěm, respektive ze skladby Missa del operetta Bohemica de Nativitate D. N. J. XSTJ. in D (1780) autora (snad Františka Xavera ?) Duška z Pelhřimova. Tím však rozsáhlý geografický zábor této kompozice rozhodně nekončí, zcela zjevná je například doslovná citace pražské pastorely Eia, vos pastorculi od Vincence Maška (1755-1831). V neposlední řadě nalézáme konečně také onu rožmitálskou stopu v této mši – v části Gloria je jedna ze sólových varhanních meziher zcela převzata z Kyrie Rybovy mše „Hej, mistře!“
Celkově takto kromě několika meziher ve stylu nastupujícího romantismu nacházíme pouze krátké 3 části, které neumíme (zatím) přiřknout známým autorům. „Třebíčská“ jitřní mše je tedy obsáhlou směsí mnoha starších i několika mladších pramenů úhledně zabalenou do jediné kompozice. To ovšem neumenšuje její „třebíčskost“, však naše slavné tradiční papírové betlémy jsou často také směsicí odlišných rukopisů mnoha betlémářských generací navrstvených na sebe v jeden celek.
Jitřní?
Ani toto pojmenování není vlastně nejpřesnější. Originální party z roku 1845 název kompozice neuvádějí vůbec. Z katalogu někdejšího hudebního archivu klášterního kostela na Jejkově máme záznam o skladbě s názvem „Messe pastoral in D“. Nejstarší název napsaný přímo na notách pak pochází až z opisu kostela sv. Martina z roku 1893 a praví jen stručné „Jitřní“. Na pozdějších opisech z Jejkova již stojí „J. J. Ryba – Půlnoční mše“, avšak vžily se i zdrobněliny jako „Jitřina“ a „Jitřnice“.
Při pozornějším poslechu textu, ve kterém ponocný oznamuje půlnoc, anděl se zjevuje a pastýři jdou do Betléma, je jasné, že nejpřesnějším označením je „Půlnoční pastorální mše“. Tradice zde byla ale silnější, a tak nás o Vánocích již po 180 let těší Jitřní mše, která se odehrává o půlnoci…
Mše?
Skladba o celkem devíti větách tvoří mešní ordinarium a částečně i proprium, tedy předepsaný, tehdy ještě latinský mešní text. V případě této kompozice je však většina bohoslužebných slov nahrazena vyprávěním příběhu pastýřů, kteří se v Betlémě pokloní narozenému Ježískovi. Není tedy divu, že jedna z hlavních předloh této skladby nese příznačný název: „Missa del operetta Bohemica“. Zlomky původního mešního textu autor zachoval alespoň v částech Kyrie (Pane uslyš nás.), Gloria (Sláva na výsostech Bohu), Credo (Již se nám narodil), Sanctus (Svatý Pán Bůh Sabaoth), Agnus Dei (Beránku Boží, jenž snímáš světa hříchy).
