Třebíčská jitřní mše (1845)

Pocházel z Kamenice nad Lipou na Pelhřimovsku, narodil se do obuvnické rodiny 31. května 1808. V Třebíči působil jako pomocník ředitele kůru v klášterním kostele Proměnění Páně na Jejkově a s tím zastával i funkci učitelského pomocníka při jejkovské škole. Z dob jeho působení na Třebíčsku se zachovaly pouze střípky v podobě menších mešních kompozic v archivu zámecké Baziliky sv. Prokopa a Narození Panny Marie nebo ve sbírce kostelních hudebnin v nedalekých Heralticích. Jako spoustu dalších informací o Tetínkově životě nevíme, kde nabyl hudebního a učitelského vzdělání ani kdy přesně přišel do Třebíče. PhDr. Otmar Urban v matrikách vypátral první zmínku o Josefu Tetínkovi v Třebíči – je jí svatba s Evou Mikundovou ze dne 23. řijna 1842. Tetínkova choť pocházela z mlynářské rodiny původem z Hluchého mlýna na Stařečce v dnešním Libušině údolí. Následujícího roku se manželům narodila 5. dubna dcera Emilie. Dále víme, že od 20. února do 16. srpna 1844 vypomáhal jako provizorní učitel v nedalekých Přibyslavicích.  Zde se pravděpodobně narodil syn Jindřich, který však 30. dubna 1845 umírá. Sám Josef Tetínek umírá v témže roce 23. července, aniž by dokončil finální přepis partů své verze Jitřní mše. Ta je datována neznámým opisovačem ke dni 22. srpna, tedy měsíc po autorově skonu.

Dva roky na to se Eva Tetínková znovu provdala, a to za mlynářského mistra Antonína Stejskala z Táborského mlýna u Třebíče. Zde již končí veškeré prameny o osudech Tetínkovi rodiny.

Josef Tetínek zůstává záhadnou, ale též tragickou postavou hudebních dějin na Třebíčsku. Nedochovala se jeho podobizna, neznáme jeho rukopis ani nevíme podrobnosti o jeho působení v Třebíči, jelikož jejkovská škola při velkém požáru města Třebíče na přelomu století vyhořela. Též se můžeme jen domnívat, jak obsáhlá byla jeho osobní sbírka hudebnin a co bylo jeho inspirací.

Rozhodně nemůžeme mluvit v případě Jitřní mše o plagiátorství, ale o snaze přinést do Třebíče významnou, česky psanou kompozici, která by kultivovala Třebíčany v době vrcholného národního obrození na Třebíčsku. Sám svoji verzi Jitřní mše nikdy nepodepsal a málem by zůstal navěky pozapomenutou postavou v pozadí třebíčské vánoční hudby. Stalo se však něco, co sám Josef Tetínek nemohl očekávat. Přinesl do Třebíče skladbu, která nezapadla mezi ostatní četné archiválie, ale stala se milovanou vánoční stálicí a legendou, díky které Tetínkovo jméno nebude nikdy zapomenuto.